Svět

Středozem, v níž hrajeme, je ještě mladá — rozhodně z pohledu lidí, jejichž historie sahá pouhých tři sta let zpět. Hra se odehrává v Prvním věku (ti, kteří znají lore, mohou hledat rok 310) a v části pevniny, které se říkalo Beleriand. Ležela západně od „klasické“ Středozemě, než byl tvar zemí ve velké bitvě na konci Prvního věku změněn a Beleriand se propadl pod hladinu (viz mapa).

Rozsáhlejší a pestřejší dějiny plné příběhů a zvratů mají prozatím pouze elfové, kteří budou na hře zastoupeni třemi skupinami — vznešenou noldorskou družinou Finroda Felagunda, hraničářskou výpravou telerijských (též šedých) elfů z lesní říše Doriath a tajnůstkářskou skupinou služebníků samotářského Temného elfa Eöla. Hráčky a hráči za lidi, drúadany a trpaslíky budou mít možnost prožít a spoluutvářet první slavné příběhy svých národů.

Popisy jednotlivých skupin si nemusíte pamatovat. Jsou zde proto, abyste si dokázali vybrat, která skupina a její herní styl a náplň vás nejvíc oslovuje.

Drúadani Eölovci Lidé  Noldor Teleri Trpaslíci

Obecné

Přiblížit, v jaké době se v naší hře Tolkienův svět nachází, lze výčtem, které události se už staly a které ještě ne. 

Co se už stalo (ale většinu z toho vědí jen elfové):

• Někteří z elfů doputovali do Valinoru.
• Noldorský řemeslník Fëanor vytvořil silmarily; poté, co se jich zmocnil Morgoth, jej se svým lidem pronásledoval zpět do Beleriandu a padl v bitvě. Všechny tři silmarily má Nepřítel.
• Během zmíněného pronásledování došlo k prvnímu Zabíjení rodných.
• Na východě Středozemě se probudili první lidé. Tři jejich velké skupiny putují na Západ a první právě sestoupila do Beleriandu.
• Slunce a Měsíc jsou novinka. Prakticky všichni elfové (a rodiče některých starších trpaslíků) pamatují dobu, kdy svět znal jen světlo hvězd.
• Všechny velké elfí říše v Beleriandu stojí (mezi nimi i Gondolin, Doriath či Nargothrond). Některé ale mají napjaté vztahy kvůli křivdám z minulosti.
• Morgoth je obklíčen elfy daleko na severu. Jeho služebníci občas obklíčením proklouznou. Drak Glaurung vyšel pouze jednou, asi před padesáti lety, a byl zahnán.
• Trpaslíci mají tři známá velká města (Belegost, Nogrod, Khazad-dûm), z nichž první dvě jsou nedaleko.

Co se ještě ve Středozemi nestalo:

• Lidé dosud neosídlili Beleriand.
• Středozem, kterou znáte z děje Pána prstenů, je neprozkoumanou a odlehlou zemí. Neexistuje Arnor, Gondor, Rohan, Kraj ani Erebor.
• Trpaslíci v Khazad-dûm ještě neobjevili mitril.
• Morgoth zatím neprorazil Obklíčení Angbandu.
• Neudály se žádné velké lidské slavné skutky (Berenova výprava pro silmaril, Eärendilova plavba na Západ, Túrinovo či Tuorovo putování), tito hrdinové se ještě nenarodili.
• Nikdo si neumí představit, že se tvar zemí jednou změní a že vznikne například Númenor.
• Nikdo dosud neslyšel o hobitech a o dýmkovém koření.

Drúadani

Buri běžel jako nikdy. Na tváři mu vyrazily krůpěje potu. Nezáleželo mu na tom, že je noc, ani že ho do pomalovaného obličeje šlehají větvičky. Konečně se ukázalo jasnější nebe nad mýtinou a na ní zář ohně.

„Viděl! Buri ho viděl!“ Do tábořiště se doslova vřítil.

Na ostatní měla jeho slova okamžitý účinek. Bystré oči v lese, asi sto kroků od mýtiny, viděly, jak se několik rukou natáhlo po kopích a oštěpech; jiné zase svíraly amulety proti zlým duchům. Zněla hrdelní a stručná řeč. Mladíci s foukačkami u pasu plnili měchy u malého pramínku: tohle může být dlouhá noc a vody v kraji není nazbyt.

Drú dobře věděli, že jsou ve světě v pohybu velké události. Několik úplňků předtím, než sestoupili z Hor modrých vrchů do nížin Beleriandu první lidé, tu byli oni: nejbystřejší stopaři, jaké svět poznal. Drú se uměli plížit tak nenápadně, že si jejich zvědi mohli troufnout i do hloubi elfích lesů a uměli obejít jejich hlídky. Také s nimi ale mluvili a lesní elfové je později nazvali slovem drú-adan, protože jim přišli jako lidé, jen menší.

Drú ale věděli, že nejsou jako velcí lidé. Jejich svět plynul pomaleji a milovali hluboké lesy. Věřili, že velcí lidé, ač nechtěně, přinášejí hlavně problémy.

Drú měli v rokli nedaleko zbytek svého kmene — děti i staré. Buri spolu s několika dalšími tu byli na stezce, jak říkali. Potřebovali vyřešit malér, který, jak soudili, sami způsobili.

Už nějakou dobu se snažili naplnit proroctví ze snů. Na příchodu Strážců pracovali nejlepší řezbáři, kameníci i věštci. Jenže pak jeden výtvor zmizel a okolní lesy potemněly. A Drú věřili, že udělali chybu a je třeba ji odčinit, než se stane něco zlého. Než…

A do té chvíle přiběhl udýchaný Buri, že ho viděl.

Drúadani bývají elfy považováni za příbuzné lidí, od nichž se ovšem v mnohém liší. Jsou pomenší, mluví v krátkých znělých slovech a dovedou se plížit a skrývat jako nikdo jiný — stárnou však ještě rychleji než lidé. Bojují hlavně oštěpy, tesáky či foukačkami a velmi dobře se vyznají v jedech. Smějí se drsně a hrdelními hlasy a mají dar nebrat sami sebe úplně vážně. Jiné národy znají spíš z toho, jak je skrytě pozorovali z lesů.

Drú se odívají do barev a materiálů splývajících s okolním prostředím, jejich vlasy zdobí pírka a tváře barevné vzorce. Jejich hru budou tvořit první kontakty, plížení a velká dávka mystiky. Drúadanská skupina je ve hře jediná, která se v lesích umí ztratit všem očím včetně těch úplně nejbystřejších.

[zpět]

Eölovci

Zachmuřenost je jejich druhé jméno, pomyslela si elfka v nejtmavším koutě maličkého hostince. Stál v obchodní stanici na půli cesty mezi trpasličím městem Nogrod a lesem Nan Elmoth.

Oni — tím myslela osazenstvo obchodní stanice: služebníky Temného elfa, jedné z nejtajemnějších postav známých zemí. Elfka si vybavila, co o mlčenlivých poddaných kovářského mistra Eöla říkala Melian: byli leníky Doriathu, ale vystupovali vždy hrdě a nezávisle. Jejich les nechránila doriathská kouzla. A znali tajemství kovu černého jak havraní perutě, který krájel železo jako papír.

Štíhlou rukou s dlouhými prsty uchopila pohár s medovinou a napila se; ani přítmí zcela nezakrývalo krásu její tváře. Tímhle místem jen putovala, za pár hodin ji hřebec ponese dál, ale pozorovat Eölovy služebníky naživo vnímala jako velmi cenné.

Za den, co tu cestou z Nogrodu strávila, je neviděla, že by se usmáli. Že by promluvili nahlas. Zjevně jim stačilo pár pohledů mezi sebou, aby se dorozuměli o všem, co potřebovali. Přicházeli a odcházeli v dokonalé souhře. A očividně měli co na práci.

Byli to elfové a zároveň byli jiní. Cílevědomí v každém pohybu a slovu — a neřekli ani jedno navíc. Vyzařovali auru, z níž bylo jasné, že stojí rozhodně proti Nepříteli; ale že zájmy Noldor nebo Doriathu v jejich úradcích nehrají roli. V její mysli, která toužila vládnout končinám Středozemě podle vlastní vůle, by mohli být dobrými spojenci, jenže věděla, že oni svou válku vedou úplně sami a za sebe. A jinak to nebude.

Žádný z elfů nenosil tak tmavé oblečení jako oni. Jejich zbraně byly elfsky ušlechtilé, ale jako by samy o sobě šeptaly, že budou pít krev kohokoliv, na koho jejich pán ukáže. Kohokoliv.

Půlnoční nebe bylo dokořán a zvenčí táhla zima. Zamyšlená Galadriel dopila číši a ovinula se těsněji vlněným pláštěm.

Eölovci jsou telerijští (šedí) elfové z lesa Nan Elmoth. Ten patří pod doriathskou lesní říši, leží ale vně jejích ochranných kouzel. Poddaní přísného Temného elfa spoléhají odjakživa jen sami na sebe, na svá tajemství a klamání těch, kteří chtějí jejich záměry uhodnout. Provozují obchodní stanici s hostincem, protože Eöl jako výborný kovář s mimořádně cennými znalostmi spolupracuje s trpaslíky. Vztahy s Noldor jsou oboustranně nevraživé a s fëanorejci obzvlášť: vždyť to bylo jejich dílo, že do dříve klidného Beleriandu přišel Nepřítel.

Náplní hry této malé skupiny bude plnění skrytých cílů, v nichž o osudy jiných ani o dobro světa nejde, a využívání ostatních k těmto cílům. I pomocí postupů, které by ostatní vnímali jako intriky. Častěji než ostatní budou v akci osamocení nebo mezi zástupci jiných skupin.

[zpět]

Lidé

S blížícím se novoluním Balan nejen přemítal, co nový měsíc přinese, ale také vzpomínal, jak bylo před pár úplňky rušno. Bronzový meč u pasu, dědictví po nedávno zesnulém otci, ho tížil víc než kdy dřív.

Zavřel oči a zase viděl, jak všude pobíhají děti, lidé nakládají na vozy skromný majetek a uklidňují zvířata. Náčelník chodil mezi nimi a pomáhal naložit staré a raněné. Připomínal mužům i ženám naději zemí za horami, kde naleznou útočiště, kde skončí nekonečná léta putování. Kde zasejí obilí a postaví jiný příbytek než z kůží a plátna.

Stranou stála lovkyně Reina se skupinou žen, mužů a několika odrostlejších dětí. Když přistoupil, věnovala mu náznak úklony.

Ustaraně na odvážnou ženu pohlédl. „Vážně nechcete jít s námi?“

„Nevěřím jim,“ řekla a chladně pohlédla na trpaslíky-průvodce, kteří před hodinou dorazili. Její prsty si hrály s řemínkem od jedné ze sněžnic, které jí visely přes rameno. „Víš, že to nebude zadarmo? Že vás nenechají projít jen z dobroty srdce?“

Vůdce lidí to dobře věděl, stejně jako to, že jeho lid by nebezpečnou pouť přes hory zvládl jen těžko. Právě přes průsmyky se ale Reina a někteří další chtěli vydat a vyhnout se sídlům trpaslíků.

„Sejdeme se za horami, počkáme tam na vás,“ nenaléhal Balan. S nadějí se zahleděl k západu, k zemi bezpečí a hojnosti ze starých příběhů.

Počkali a dočkali se, ale řady lidí prořídly. A dříve obvyklou sdílnost u ohňů vystřídala opatrnost. Přesto se potřebovali poradit, jak dál. Další překážku na západě už tady za horami nečekali, jenže přesně to se stalo.

„Teď nám ta naše nová málomluvnost a neochota si říci, co kdo zažil, nepomůže,“ pomyslel si Balan. Obával se o osud svého lidu, ale víra v budoucnost na Západě jej neopouštěla. Kéž by se to dalo říci o všech jeho souputnících.

Lidé jsou velká putující skupina mužů, žen, dětí (chcete-li jet s dětmi, jeďte za lidi) a zvířat. Na západ přišli se snem o zlatém obilí a životě v míru, beze strachu ze tmy. V jejich řadách jsou pastevci, lovci, stopaři, řemeslníci i stateční bojovníci. Vypráví si podivuhodné příběhy, jejich kultura je plná pověr a tradic. Ač jsou oděni v prostých šatech a v jejich výzbroji zcela chybí železo, snad až na Reinu, která se neštítí skřetích zbraní, jsou to právě hrdí lidé, z jejichž krve jednou vzejdou mocní králové, stavitelé měst a hrdinové Středozemě. Na to je však ještě čas.

Skupina představuje první část lidí, které elfové budou brzy říkat Tři domy Edain. Je nejpočetnější. Styl hry bude založen na různých vnitřních pnutích, otázkách rozeznání zla, dilematech ohledně pověr, předsudků, vedení i výzbroje. Mnohé postavy z této skupiny čeká na konci hry emočně těžké rozhodnutí.

[zpět]

Noldor

Bleděmodré prvky oděvů družiny se v počínajícím soumraku zdály světlejší než obloha. Nikoho z přítomných elfů už nenapadlo věnovat tomu pozornost. Ta by stejně byla upřena jinam: být nablízku Finrodu Felagundovi znamenalo prožít něco inspirativního, i kdyby měl král jen zazpívat elfí píseň.

Pokud by v celém Beleriandu byl jediný kladný hrdina, byl by to právě zlatovlasý král Nargothrondu. Jeho oči plály světlem Dvou stromů Valinoru. Mluvil jasným hlasem, mírně a přitom pravdivě. Nesoudil jiné; snažil se jejich pohnutkám porozumět. Tím si vydobyl respekt jako nikdo jiný a vedl své věrné příkladem.

Soumrak ale toho večera padal nečekaně rychle a Finrod se ulekl, že ze Severu přišlo zlo.

Byl daleko na východ od své říše. Vyjel na lov s Fëanorovými syny, honitba ho ale omrzela. V rychle houstnoucí tmě zalitoval, že s sebou má jen nečetnou družinu. Z kopců na severu se plazily jazyky mlhy a ozvěna vlčího zavytí.

Přinejlepším vlčího, pomyslel si král a nechal rozsvítit pochodně. Jedna po druhé ale zhasínaly — Finrod měl pocit, že to nejsou louče, ale životy jeho společníků. Slyšel v duchu slova, která nedávno řekl své sestře: „Složím přísahu a musím být svobodný, abych ji splnil a odešel do tmy. Z mé říše také nezůstane nic, co by mohl zdědit syn.“

Když jako poslední zhasla i Finrodova pochodeň, král se s trhnutím probudil. Byl vlahý letní večer a na severním obzoru ani známka tmy.

Ušlechtilý elf si uvědomil, proč tu je: právě proto, že se svíravého snu chce zbavit. Jako by tušil, že právě zde má hledat. Ten pocit v jeho mysli sílil, až mu kamenné síně jeho města přišly jako mříže. Někdy raději ani nespal a bděl — a když touha zesílila příliš, rád přijal pozvání na lov. Koneckonců tušil, že se stane něco velkého. Ale co to bude?

Finrod Felagund je nejen bratrem Galadriel, ale také králem elfí říše Nargothrond. Ve zdejších krajích přebývá s malou, ale rozhodně ne slabou družinou: noldorští elfové ještě mají v očích světlo Valinoru. Znalostmi a uměním se jedná o nejmocnější skupinu v širém okolí, která však bude muset dobře volit, jakým směrem svou sílu napře, aby neudělala více škody než užitku. Felagund je známý diplomat, udržel si dobré vztahy s jinými elfy, přátelí se s trpaslíky a neodcizil se ani Fëanorovým synům, ale některé části jeho družiny budou ve zdejších končinách velmi málo vítané.

Hra Noldor bude koncentrovaná kolem otázek zacházení s mocí, předávání znalostí, rozhodování, kdo je jich hoden, a hrozby konfliktu s jinými elfy. Noldor také budou čelit projevům Sudby, která na nich leží od odchodu z Valinoru.

[zpět]

Teleri

Léčitelka Eleniel znovu šetrně vymývala začernalou ránu bojovníkovi, který ležel v bezvědomí pod klenbou velkých cesmín. Opatrně vyždímala plátno vonící bylinami do stříbřité mísy: měla ještě další dva zraněné.

Posledními kapkami v látce pak opatrně zvlhčila ránu.

Z výpravy, která před necelým měsícem opustila bezpečí Doriathu, zbýval každý třetí. Kapitán mezi nimi nebyl.

Eleniel vzpomínala, jak se jejich silná družina vydala na východ v patách skřetům, kteří s sebou odvlekli elfí zajatce. Nestalo se to poprvé, elfů, kteří se z pohraničních hlásek ztráceli, bylo za poslední měsíce víc než kdy jindy a doriathská jednotka tomu měla přijít na kloub. Od začátku se ale zdálo, že jim osud není nakloněn. Skřeti se zajatci se pohybovali neobvykle rychle a elfí družina s nimi těžko držela krok. Několik elfů zažilo noční můry. Pak skupina přišla o prvního člena. 

A potom přišla noc, kdy se z elfů stala kořist. Kdy s rozedranými chodidly prchali houštinami, protože jejich obrana selhala, ačkoliv stráže svou práci udělaly. Varovaly přece! Ale vše šlo rychle, tak rychle...

Zraněný elf teď dýchal přerývaně, ale oči neotevřel. Ve tváři měl vepsaný stín a bolest. A Eleniel už neměla silnější byliny. Otočila se za kroky, které zaslechla: do lazaretu vkročila elfka, která po kapitánovi převzala velení. 

„Vím, že děláš, co umíš. Vrátíme jim to,“ řekla dutým hlasem: povinná útěcha spolubojovníkům. Bylo jich ale málo a se společníky ztráceli i naději. A zdálo se, že i velitelčino rozhodování ovlivňují pochybnosti.

 Oči odhodlané ženy pak spočinuly na zraněném a po chvíli se tázavě stočily k Eleniel.

Léčitelka zavrtěla hlavou.

Když odešla, Eleniel se otočila zpět k ležícímu elfovi. Tvář měl klidnou jako jarní louka za svítání, svaly uvolněné. Jeho hrudník se už nezvedal.

Telerijští elfové jsou obyvateli nedaleké říše Doriath — ti, kteří se vydali na velkou pouť na Západ, ale do Valinoru nedorazili. Patří mezi znalce zdejších míst. Skupina je lehce obrněná a pohyblivá výprava, která se před několika dny utkala s protivníky nad její síly; hráči představují elfy, kteří střet přežili. Zdaleka ne všichni v pořádku, a nejde jen o tělesná zranění. Skupina je ale odhodlaná splnit úkol a vrátit to protivníkovi za všechny vlastní padlé o to víc: doriathští elfové si uměli poradit bez Noldor už dříve a dokážou to zas. A s některými obyvateli lesů si umí poradit jen oni...

Hra za Teleri bude mít z velké míry bojovou a uzdravovací náplň, snad nejvíce ze všech skupin se můžou těšit na akci. Budou mít jistou míru tajemna a pátrací zápletku. Jedna z klíčových témat jejich hry bude dilema, zda pomáhat, či nechat si pomoci, dalším diplomacie a pnutí v rámci skupiny. Jejich hru bude definovat snaha dokončit svůj cíl i proti nepřízni osudu.

[zpět]

Trpaslíci

„Dvanáct!“ V hlase do prošívanice oděného trpaslíka u stolku malého polního ležení byl vítězný tón. V pohledu hlídky, který sklouzl z okolí ke kumpánům družně metajícím kostky, zase záblesk závisti. Ale což, hlídka za soumraku končí a ječné pivo ve sklípku nezteplá.

„Nemusím vám, pánové, připomínat, proč tu jsme,“ ztlumil radost o něco honosněji oděný kapitán, jenž měl na hrudi připnutý zlatem lemovaný štítek se znakem Nogrodu. „Zkontrolujte si zbraně, po večeři vyrážíme!“

Kapitán měl pravdu. Ano — před dvěma měsíci přišla do Nogrodu skupina lidí, mnohem spíš kmen než družina, a odpracovali si průchod. Bylo jich méně, než zvědové trpaslíků původně hlásili. Jenže poté, co odešli, se ukázalo, že…

Mahale, stůj při nás! Každý z trpaslíků chápal, proč tu jsou — takhle se hosté nechovají a nikdo jiný to přece být nemohl. Sem tam ještě zaznělo usrknutí piva nebo položení korbelu na stůl, jenže se mísilo se zvuky ostření zbraní.

Nesmí mě vést pomstychtivost, opakoval si v duchu kapitán, trpaslík urozenější, než to vypadalo. Měl tu zajistit spravedlnost. Průchod dříve neviděného národa, o němž se už zmínili poslové z Khazad-dûm, byl velká věc, větší, než kdo z trpaslíků zažil od procitnutí Sedmi otců. Aulëho děti věděly, že se teď mnohé ve Středozemi změní, zvlášť když další početné skupiny lidí jsou na cestě širými pláněmi na východě.

Vztah lidí a trpaslíků na dlouhé věky určí následující dny. A zkazit by ho šlo hodně.

A ačkoliv Eölův lid ve zdejší obchodní stanici měl s trpaslíky už léta dobré vztahy, kapitán si náhle nebyl jistý, jestli se toho dnes večer nezmění až příliš moc. Přepadla ho tíseň, že pokud jsou lidé hosty Eölových elfů, průchod spravedlnosti nejspíš dát nepůjde — ne bez znepřátelení s nimi. Kapitán zadoufal, že pod vousy nejsou jeho pochyby příliš vidět.

Výprava trpaslíků z Modrých hor je na stopě lidí — průchod lidské skupiny skrz hory způsobil něco nedobrého, co nezbytně potřebují vyřešit. A tím se myslí vyřešit v souladu se svými hodnotami: čest, pořádek a dobrá práce v hlubinách hor. Neznamená to ale, že by se trpaslíci na povrchu nevyznali: to oni stavěli velké síně elfích králů na západě, to oni udržují velkou silnici napříč Středozemí i obchod s Eölem. Do hry vstoupí hlavně nogrodští a belegostští trpaslíci, protože tato města jsou blízko. Že ale zazní i ozvěna vzdálené Khazad-Dûm, není vůbec vyloučené.

Hra za trpaslíky bude naplněná otázkami cti, obdivu k poctivému řemeslu, obavám o ohrožení trpaslické know-how, vzájemnou pospolitostí i hledáním, jak prosadit své cíle v diplomaticky citlivém prostředí.

[zpět]